Odlišovat se? A proč?

11. října 2015 v 15:56 | Markéta |  Téma týdne




Každé ráno, když odjíždím do práce tak brzo, že ani nevidím úsměv, nebo spíše ranní škleb vyjadřující nechuť ke vstávání, mých dětí, mám přání se odlišit a stát se mámou v domácnosti. Ale musím také přiznat, že nevím, jak dlouho by mi to vyhovovalo.


Odlišovat jsem se chtěla asi posledních pár měsíců, co jsem cestovala do práce trošku složitějším způsobem, než jsem zvyklá. Dojíždím do Brna z Tišnova a kdo tyto končiny zná, tak ví, že až do pátku jsme byli nuceni cestovat přes Lipůvku. Bylo to způsobeno uzavřením Čebína a Kuřimi a tato uzavírka trvala asi čtyři měsíce. Možná dýl, ale teď už je to jedno. Od pátku je již téměř vše opraveno a zprůjezdněno.


Dále bych se velmi ráda odlišila v okamžiku, kdy do obrovského kopce v Nuzířově funí můj stařičký golf za těžkým náklaďákem na jedničku a kolem mě frčí krásná nová auta, která bez problémů předjíždí mě i těžký kamion. Tady bych se vlastně ráda přilišila k majitelům těchto nových aut.


No a když vyfuním na kopec a rozhlédnu se a vidím v dáli červeného hada vytvořeného z čekajících aut na průjezd Lipůvkou a dalšího červeného hada aut, ve kterých řidiči stojí na brzdách a čekají až se pohne kolona na Brno, je mým největším přáním vlastnit vrtulník.


Když se mi podaří projet Lipůvkou a zařadím se do čekající kolony na Brno, ráda bych se odlišila od ostatních řidičů stojících aut a stala se majitelkou motorky, nebo skůtru. Protože pouze tyto vozidla se momentálně pohybují. Potom mi ale dojde, že bych tímto vozidlem těžko přepravovala zboží, nákupy a děti a že v dešti to také není nejlepší způsob dopravy a dál způsobně čekám.


Občas bych se prostě ráda odlišila, ale to asi každý. Jinak jsem ale člověk, který má rád svoje lidičky, věci a zvyky a měnit se mi vlastně moc nechce.


Jediné, co jsem nedávno změnila je barva vlasů. Jaksi mě už mé blond vlasy přestaly bavit. Mé vlastní šedivějící vlasy totiž ztmavly a odrosty byly vidět víc a víc. A ještě se začala více projevovat moje alergie a každé barvení bylo velmi nepříjemné. A protože mám ve svém salonu samé šikovné kadeřnice, nechala jsem vše na nich. A výsledek stojí zato. Jsem spokojená a ostatním se prý líbím také.


No a protože v něčem se změnit nedokáži, tak foto vám sem nedám, protože focení ráda nemám. Jsem velmi nefotogenický typ.


Fotogenická a krásná byla moje sestra. Jí jsem se chtěla vždycky podobat a mám ji moc ráda. Jednu její fotografii sem přidám. Určitě by se nezlobila.



Pěkný den Usmívající se


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | 11. října 2015 v 16:04 | Reagovat

Dáš prosím "To se mi líbí" na odkazech pod tyhle dvě fotky?
http://www.mundo.cz/soutez/kaplicka-irsko
http://www.mundo.cz/soutez/pohled-na-dunmore-head :) moc díky!! :)
(podmínka je přihlášení na facebook)

2 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 11. října 2015 v 17:17 | Reagovat

kdo ví, třeba by ani ta máma v domácnosti nebyla žádná výhra....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama